Někteří výrobci už „zelenají“, jiní vyrábějí jedy dál
2. 10. 2007
Nechcete žít v „jedovatém“ bytě? Rada je jednoduchá: nekupujte do něj zařízení, které obsahuje škodlivé chemické látky. Jenže jak ho poznat? A zajímá vůbec výrobce, jak zamořené věci dodávají na trh? „Někteří se snaží své provozy modernizovat a používat nejlepší technologie, ale bohužel je stále hodně takových, kteří využívají zastaralé postupy a chtějí zvyšovat svůj zisk bez ohledu na to, jaký dopad bude mít výrobek na životní prostředí nebo zdraví lidí,“ odpovídá Kamil Repeš ze sdružení Arnika.
Jako příklad uvádí PVC. To výrazně zatěžuje životní prostředí - při výrobě, během používání i při likvidaci. Přesto je stále druhým nejpoužívanějším plastem na světě. „Chtěli bychom dosáhnout toho, aby se PVC nepoužívalo především v dětských hračkách, výrobcích pro děti a v potravinových obalech,“ dodává Repeš.
Kdo může výrobce přimět k tomu, aby jejich produkty byly „zelené“? Kromě zákazníků, kteří by jedovaté výrobky prostě odmítali kupovat, například ekologické organizace. „Připravili jsme kampaň nazvanou Toxic-tech, v níž každé tři měsíce hodnotíme dvanáct hlavních výrobců elektroniky. Reakce firem nás překvapila. Začaly spolu soutěžit o to, kdo se stane prvním zeleným výrobcem elektroniky,“ říká Jan Freidinger, vedoucí toxické kampaně Greenpeace ČR.
Palmový olej místo nafty
Seriózního výrobce by mělo zajímat, zda jeho produkty neobsahují zdraví škodlivé látky. A pokud se prokáže, že ano, měl by výrobek stáhnout z trhu a přestat ho vyrábět, nebo ho dělat z jiných materiálů.
„Před několika lety si zákazníci začali stěžovat na zápach z ratanového nábytku. Technici začali ihned hledat příčiny a dopátrali se až k tradičnímu vaření ratanu v naftě, díky němuž je pak materiál pružnější a poddajnější. Je to více než sto let starý způsob,“ vypráví Kateřina Krobová ze společnosti IKEA. „Začal se tedy hledat nový postup. Zkoušela se slaná voda, kokosový olej, až se nakonec zůstalo u palmového oleje. Je to mnohem ekologičtější a ratan potom příjemně voní.“
Některé firmy se zajímají i o to, jestli výroba jejich produktů neničí životní prostředí. Například u dřevěného nábytku hlídají, zda dřevo nepochází z původních pralesů či chráněných oblastí.
Bionábytek po česku
V Česku si mnozí lidé na ekologický nábytek zatím ještě zvykají. „V tuzemsku není zájem příliš velký. Nejvíce objednávek máme ze západní Evropy,“ potvrzuje Jiří Bareš z truhlářství Latička, které vyrábí repliky starého nábytku se zdravotně nezávadnou povrchovou úpravou. „Vyrábíme nový nábytek z masivního smrku podle tradičních postupů s klasickými spoji, jako jsou svlak, ozuby, čep a dlab,“ vysvětluje Bareš. Povrch nábytku se upravuje přírodními vosky, mýdlovou vodou, případně se žádné ošetření nedělá. „Masivní dřevo dokáže udržovat v domácnosti optimální vlhkost vzduchu. A pak, máte doma kousek přírody a ne žádnou umělinu,“ vypočítává výhody Jiří Bareš.
Některé normy chybějí
Používání chemických látek reguluje především nařízení nazvané REACH, které vydala Evropská unie a platí od letošního června.
Některá omezení však stále chybějí. „V Evropské unii se používají desítky tisíc látek, u nichž nemáme ani základní informace o vlivu na zdraví člověka či životní prostředí,“ říká Kamil Repeš. „Některé přitom vzbuzují obavy z obdobných vlastností, jako měly DDT či polychlorované bifenyly - PCB, které už se používat nesmějí.“ Příkladem mohou být třeba ftaláty, které jsou zakázané u hraček a předmětů péče o děti, ale mohou být ve školních pomůckách. Anebo kadmium, které se pro mnoho výrobků používat nesmí, ale pro barvení bytového textilu je povolené.
***
Normy na škodlivé látky nejsou v pořádku. Například ftaláty jsou zakázané u hraček a předmětů péče o děti, ale mohou být ve školních pomůckách.
Rada MF DNES
Prohlédněte si interaktivní web
Jestliže si chcete na počítači projít celou domácnost a postupně zjistit, jaké škodlivé chemické látky se v jednotlivých místnostech a v zařízení vyskytují, můžete to zkusit na internetových stránkách sdružení Arnika www. chemickydum.arnika.org, nebo na webu organizace Greenpeace toxickydomov.cz.
Jako příklad uvádí PVC. To výrazně zatěžuje životní prostředí - při výrobě, během používání i při likvidaci. Přesto je stále druhým nejpoužívanějším plastem na světě. „Chtěli bychom dosáhnout toho, aby se PVC nepoužívalo především v dětských hračkách, výrobcích pro děti a v potravinových obalech,“ dodává Repeš.
Kdo může výrobce přimět k tomu, aby jejich produkty byly „zelené“? Kromě zákazníků, kteří by jedovaté výrobky prostě odmítali kupovat, například ekologické organizace. „Připravili jsme kampaň nazvanou Toxic-tech, v níž každé tři měsíce hodnotíme dvanáct hlavních výrobců elektroniky. Reakce firem nás překvapila. Začaly spolu soutěžit o to, kdo se stane prvním zeleným výrobcem elektroniky,“ říká Jan Freidinger, vedoucí toxické kampaně Greenpeace ČR.
Palmový olej místo nafty
Seriózního výrobce by mělo zajímat, zda jeho produkty neobsahují zdraví škodlivé látky. A pokud se prokáže, že ano, měl by výrobek stáhnout z trhu a přestat ho vyrábět, nebo ho dělat z jiných materiálů.
„Před několika lety si zákazníci začali stěžovat na zápach z ratanového nábytku. Technici začali ihned hledat příčiny a dopátrali se až k tradičnímu vaření ratanu v naftě, díky němuž je pak materiál pružnější a poddajnější. Je to více než sto let starý způsob,“ vypráví Kateřina Krobová ze společnosti IKEA. „Začal se tedy hledat nový postup. Zkoušela se slaná voda, kokosový olej, až se nakonec zůstalo u palmového oleje. Je to mnohem ekologičtější a ratan potom příjemně voní.“
Některé firmy se zajímají i o to, jestli výroba jejich produktů neničí životní prostředí. Například u dřevěného nábytku hlídají, zda dřevo nepochází z původních pralesů či chráněných oblastí.
Bionábytek po česku
V Česku si mnozí lidé na ekologický nábytek zatím ještě zvykají. „V tuzemsku není zájem příliš velký. Nejvíce objednávek máme ze západní Evropy,“ potvrzuje Jiří Bareš z truhlářství Latička, které vyrábí repliky starého nábytku se zdravotně nezávadnou povrchovou úpravou. „Vyrábíme nový nábytek z masivního smrku podle tradičních postupů s klasickými spoji, jako jsou svlak, ozuby, čep a dlab,“ vysvětluje Bareš. Povrch nábytku se upravuje přírodními vosky, mýdlovou vodou, případně se žádné ošetření nedělá. „Masivní dřevo dokáže udržovat v domácnosti optimální vlhkost vzduchu. A pak, máte doma kousek přírody a ne žádnou umělinu,“ vypočítává výhody Jiří Bareš.
Některé normy chybějí
Používání chemických látek reguluje především nařízení nazvané REACH, které vydala Evropská unie a platí od letošního června.
Některá omezení však stále chybějí. „V Evropské unii se používají desítky tisíc látek, u nichž nemáme ani základní informace o vlivu na zdraví člověka či životní prostředí,“ říká Kamil Repeš. „Některé přitom vzbuzují obavy z obdobných vlastností, jako měly DDT či polychlorované bifenyly - PCB, které už se používat nesmějí.“ Příkladem mohou být třeba ftaláty, které jsou zakázané u hraček a předmětů péče o děti, ale mohou být ve školních pomůckách. Anebo kadmium, které se pro mnoho výrobků používat nesmí, ale pro barvení bytového textilu je povolené.
***
Normy na škodlivé látky nejsou v pořádku. Například ftaláty jsou zakázané u hraček a předmětů péče o děti, ale mohou být ve školních pomůckách.
Rada MF DNES
Prohlédněte si interaktivní web
Jestliže si chcete na počítači projít celou domácnost a postupně zjistit, jaké škodlivé chemické látky se v jednotlivých místnostech a v zařízení vyskytují, můžete to zkusit na internetových stránkách sdružení Arnika www. chemickydum.arnika.org, nebo na webu organizace Greenpeace toxickydomov.cz.
Zdroj: MF DNES 19.09.2007